Callcast vs. Webinář: callcast je rozhovor, webinář je lekce. Na callcast si pustíš do sluchátek při vaření, webinář si sedneš a otevřeš nástroj. Když se z callcastu začne stávat výuka, patří to do webináře.
Most do policeje „3 věci k odnesení“. Bez nich je callcast hodinu příjemný a pak zmizí. S nimi po každé epizodě zůstane v Knihovně něco, co najde i žena, která podcasty nikdy neposlouchá. Ne každá věc musí mít návod — ale alespoň jedna z těch tří ano.
Přístup: hotová epizoda je vždycky volná, včetně přepisu. Členská vrstva je živý callcast — přístup k lidem, ne k obsahu. To je přesně ten model, který výzkum doporučuje: zamykat lidi a příležitosti, nikdy ne obsah, který má přivádět.
Úroveň u callcastu je vodítko, ne slib. U webináře úroveň znamená „tohle budeš umět“. U rozhovoru jen „takhle daleko se to tady probírá“ — proto jedno číslo, ne vstup → výstup.
K rozhodnutí — kadence. Jednou měsíčně je slib, který se musí udržet i v prosinci a v srpnu. Než sekci pustíme ven, mít natočené dva díly do zásoby. Radši pět sekcí živých než jedenáct poloprázdných.
Co doplníme později: přehrávač a odkazy (Spotify/YouTube), automatický přepis (Whisper už máme postavený v repu agents), hosté s odkazem na profil v Členkách, vlákno v Diskuzích k epizodě — až Diskuze ožijí.