Aneta Lízancová
Značka, komunikace a akce · spoluzakladatelka
Stará se o to, aby se dobrý nápad nezasekl v poznámkách. Značka, komunikace, akce — a všechno, co k tomu patří.
Kdo jsem
Jsem Aneta a v AI Ladies mám na sobě tu část, která drží věci pohromadě. Sama si na LinkedIn říkám Chief Chaos Officer, což je vtip jen napůl.
Živím se značkou — vedu ji ve Skvot Czech, dřív jsem stavěla vzdělávací platformy Laba a robot_dreams, u Laby od nuly jako první projektová manažerka. Před tím marketing a projektové řízení, mezi tím i mezinárodní výzvy v Technologické agentuře ČR.
Co dělám
Marketing, značka, komunikace, akce a kreativní chaos všeho druhu. Od prvního nápadu přes web, obsah a kampaně až po atmosféru na akcích.
To poslední myslím vážně: na tom, jak se člověk cítí, když přijde na AI Ladies Night, se pracuje stejně jako na programu. Když je večer nepříjemný, nikdo si z něj nic neodnese, i kdyby byl obsah skvělý.
S AI dneska sama postavím věci, na které jsem si půlku života myslela, že potřebuju celý tým — od webu přes kampaně až po podklady na akce.
Proč to dělám
AI Ladies jsme založily, protože jsme hledaly místo, kde se ženy můžou bavit o AI normálně, prakticky a bez pocitu, že už dávno měly vědět, co je API, agent nebo automatizace. Nenašly jsme ho. Tak jsme si ho vytvořily.
Nejsme AI guru a ani si na ně nehrajeme. Samy pořád zkoušíme, objevujeme slepé uličky a učíme se za pochodu. Jen jsme se rozhodly dělat to společně a nahlas. Chci, aby se víc žen přestalo ptát, jestli jsou na AI dost technické — a začaly řešit, co všechno s ní dokážou vytvořit.
Vím, co mi jde a co mě baví. Všechno ostatní se snažím zautomatizovat, předělat, nebo předat dál — protože chci dávat energii tam, kde je z ní nejvíc vidět. A ruku na srdce: většina věcí se dneska už opravdu nemusí dělat ručně.
O čem píšu
Píšu o tom, jak si jeden člověk s AI poradí s prací, na kterou dřív potřeboval tým: značka, obsah, kampaně, příprava akcí. Nejvíc mě zajímá ta nudná část, o které se nemluví — jak dostat nápad z poznámek do světa.
A taky o tom, že je v pořádku říct „nevím". Je to jedna z věcí, na které jsem u sebe nejvíc pyšná: konečně jsem se naučila zeptat se.